Podle prohlášení Evropské komise první zmocňovací zákon definuje nezbytné podmínky pro to, aby vodík, paliva na bázi vodíku nebo jiné nosiče energie mohly být klasifikovány jako obnovitelná paliva nebiologického původu (RFNBO). Návrh zákona objasňuje princip „adicionality“ vodíku stanovený ve směrnici EU o obnovitelných zdrojích energie, což znamená, že elektrolytické články vyrábějící vodík musí být připojeny k nové výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů. Tento princip adicionality je nyní definován jako „projekty v oblasti obnovitelných zdrojů energie, které začnou být provozovány nejdříve 36 měsíců před zahájením provozu zařízení vyrábějících vodík a jeho deriváty“. Cílem tohoto principu je zajistit, aby výroba vodíku z obnovitelných zdrojů stimulovala zvýšení množství obnovitelné energie dostupné v síti ve srovnání s tím, co je již k dispozici. Tímto způsobem bude výroba vodíku podporovat dekarbonizaci a doplňovat úsilí o elektrifikaci, aniž by se vyvíjel tlak na výrobu elektřiny.
Evropská komise očekává, že poptávka po elektřině určené pro výrobu vodíku se do roku 2030 zvýší s rozsáhlým zaváděním velkých elektrolytických článků. Aby bylo dosaženo ambice REPowerEU, kterou je výroba 10 milionů tun obnovitelných paliv z nebiologických zdrojů do roku 2030, bude EU potřebovat přibližně 500 TWh elektřiny z obnovitelných zdrojů, což odpovídá 14 % celkové spotřeby energie v EU do té doby. Tento cíl se odráží v návrhu komise zvýšit cíl v oblasti obnovitelné energie na 45 % do roku 2030.
První zmocňovací zákon rovněž stanoví různé způsoby, jakými mohou výrobci prokázat, že elektřina z obnovitelných zdrojů používaná k výrobě vodíku splňuje pravidlo adicionality. Dále zavádí normy, jejichž cílem je zajistit, aby se obnovitelný vodík vyráběl pouze tehdy a tam, kde je dostatek obnovitelné energie (tzv. časová a geografická relevance). Aby se zohlednily stávající investiční závazky a aby se odvětví mohlo přizpůsobit novému rámci, budou pravidla zaváděna postupně a jsou navržena tak, aby se časem zpřísňovala.
Návrh zákona o autorizaci Evropské unie z loňského roku požadoval hodinovou korelaci mezi dodávkami a spotřebou elektřiny z obnovitelných zdrojů, což znamenalo, že výrobci by museli každou hodinu prokazovat, že elektřina použitá v jejich článcích pochází z nových obnovitelných zdrojů.
Evropský parlament v září 2022 zamítl kontroverzní hodinové propojení poté, co orgán EU pro obchod s vodíkem a vodíkový průmysl v čele s Radou pro obnovitelné zdroje vodíku prohlásily, že je nefunkční a že by zvýšilo náklady na zelený vodík v EU.
Návrh zákona o autorizaci, který předložila komise, tentokrát tyto dvě pozice kompromisuje: výrobci vodíku budou moci měsíčně přiřazovat svou produkci vodíku k energii z obnovitelných zdrojů, ke které se přihlásili, do 1. ledna 2030 a poté budou akceptovat pouze hodinové propojení. Pravidlo navíc stanoví přechodnou fázi, která umožňuje, aby projekty zeleného vodíku, které budou v provozu do konce roku 2027, byly vyňaty z ustanovení o adicionalitě do roku 2038. Toto přechodné období odpovídá období, kdy se článek rozšíří a vstoupí na trh. Od 1. července 2027 však mají členské státy možnost zavést přísnější pravidla časové závislosti.
Pokud jde o geografickou relevanci, zákon stanoví, že elektrárny na obnovitelné zdroje energie a elektrolytické články vyrábějící vodík jsou umístěny ve stejné oblasti výběrového řízení, která je definována jako největší zeměpisná oblast (obvykle státní hranice), v níž si účastníci trhu mohou vyměňovat energii bez přidělování kapacity. Komise uvedla, že to má zajistit, aby nedocházelo k přetížení sítě mezi články vyrábějícími obnovitelný vodík a jednotkami obnovitelné energie, a že je vhodné požadovat, aby obě jednotky byly ve stejné oblasti výběrového řízení. Stejná pravidla platí pro zelený vodík dovážený do EU a implementovaný prostřednictvím certifikačního systému.
Čas zveřejnění: 21. února 2023